Můj příběh

Jiný začátek

Můj život se otočil ve chvíli, kdy do nás v horách udeřil blesk.

On nepřežil.

Já ano.

Ještě před pár lety bych nečekala, že budu tvořit šaty.

Studovala jsem IT, pracovala na zajímavých projektech, cestovala a hledala své místo ve světě.

Pak se během několika vteřin změnilo všechno.

Tohle je příběh o tom, jak mě tato zkušenost přivedla zpátky k tělu, k ženskosti a nakonec i k tvorbě Rituálních šatů.

Toto je zkrácená verze toho, jak tato práce začala. Pokud se chcete ponořit hlouběji, celý příběh pokračuje níže. (3–4 minuty čtení.)

Můj příběh

(3-4 min čtení)

Můj život se změnil ve chvíli, kdy nás v horách zasáhl blesk.

On nepřežil. Já ano.

V jediném okamžiku se můj život obrátil vzhůru nohama.

Předtím jsem žila ve světě logiky a rozumu. Studovala jsem IT a informační management, pracovala na zajímavých projektech a měla možnost strávit nějaký čas i v laboratoři NASA na Floridě, kde jsem pomáhala programovat roboty. Ráda jsem cestovala, poznávala nová místa a objevovala svět. Zvenčí se mohlo zdát, že žiji život, o kterém jsem dříve snila.

Ale uvnitř něco chybělo.

Byl to tichý pocit, který nešlo utišit další zkušeností, cestou ani úspěchem.

Po nehodě jsem navíc téměř rok nemohla normálně chodit. Podstoupila jsem několik zákroků a přibližně deset měsíců strávila o berlích. Vedle fyzického uzdravování jsem se učila znovu důvěřovat svému tělu a nacházet pocit bezpečí v životě.

Tehdy jsem ještě netušila, že právě návrat k tělu se jednou stane jedním z hlavních témat mé práce.

A spolu s tím přicházely otázky, na které neexistovaly jednoduché odpovědi.

Proč jsem přežila právě já?
Proč on ne?
Co je smrt?
Jaký smysl má život tady na Zemi?

Začala jsem hledat jiným způsobem.

Sama jsem se vydala na Camino de Santiago z Portugalska do Španělska. Sama jsem odcestovala do Asie a strávila nějaký čas v meditačním klášteře v thajských horách. Hodiny ticha a meditací. Dny o samotě uprostřed džungle. Návrat k tělu. K dechu. K sobě.

Postupně jsem začala chápat, že můj příběh není jen o ztrátě.

Je také o znovuzrození.

Když jsem se vrátila do „normálního života“, snažila jsem se navázat na svou původní cestu. Stala jsem se projektovou manažerkou, vedla týmy, pracovala na zajímavých projektech a cestovala pracovně do Německa.

Jenže už od začátku jsem cítila, že tato cesta není úplně moje. Byla bezpečná, rozumná a dávala smysl okolí, ale mně samotné stále více chyběl pocit opravdovosti a hlubšího významu.

Snažila jsem se to přehlížet a pokračovat dál. A právě to mě nakonec přivedlo k vyhoření.

Můj nervový systém mi dal jasně najevo, že už nemohu žít život, který není v souladu s tím, kým skutečně jsem.

Nejprve jsem si vzala dva měsíce volna a vyčerpala dovolenou i nasbírané bonusy. Nakonec mě zdravotní stav a hluboký pocit, že tuto kapitolu potřebuji uzavřít, přiměly odejít.

A tehdy začalo něco nového.

Začala jsem si klást jiné otázky.

Jaké je žít z těla, nejen z mysli?
Jak vypadá jemnost, pravda a přítomnost v každodenním životě?
V čem jsem skutečně dobrá?
Co je mým darem?
A jaké je to být ženou, ne manažerkou?

Začala jsem tvořit rituály.

Přicházely ke mně přirozeně a postupně si začaly nacházet své místo i v životech dalších lidí. Vznikl rituál rovnodennosti, rituál uctění zrození i rituál menarche.

A právě ten změnil můj život.

Připravovala jsem ho pro svou blízkou kamarádku, která po smrti svého otce ztratila spojení se svou ženskostí. Chtěla jsem uctít její ženství.

Ve své představě jsem ji viděla v červených šatech, obklopenou ženami, které měly na sobě také červenou.

Jenže takové šaty nikde neexistovaly.

A tak jsem se zeptala mamky, jestli by mi je neušila.

Souhlasila.

Ve stejné době mi táta daroval starou hedvábnou látku z naší rodiny. Byla červená.

Brala jsem to jako požehnání.

Toužila jsem vytvořit šaty, které nebudou jen krásné na pohled, ale budou člověka podporovat v různých obdobích života. V jemnosti i v síle.

Po měsících o berlích, rehabilitacích a postupném návratu k vlastnímu tělu jsem si při obléknutí prvních šatů připadala, jako bych vstoupila do nové verze sebe sama.

Sdílela jsem ten okamžik online a lidé mi začali psát.

Neptali se na střih ani na cenu.

Psali mi o tom, co z těch šatů cítí.

Že v nich vnímají sílu. Jemnost. Ženskost. Hloubku. Nebo něco posvátného, co neumí úplně pojmenovat.

Kamarádka během několika měsíců znovu rozkvetla. Zářila, smála se a cítila se opět jako žena.

Na závěr rituálu jsem jí darovala červené šaty jako symbol návratu k její ženskosti, cykličnosti a životní síle.

Tehdy jsem si něco jasně uvědomila.

To nejsou jen šaty.

Mohou být prahem.

Rituálem.

Připomínkou toho, kdo jsme.

Tak vznikly Rituální šaty – jako prostor, kde se lidé mohou vracet k tělu, k pravdě a k živosti. Jemně, opravdově a způsobem, který lze skutečně žít.

Už více než pět let tvořím Rituální šaty. Za tu dobu si našly cestu k tisícům žen v Česku i v zahraničí. Některé je nosí na svatby, oslavy a rituály, jiné v nich tančí, cestují nebo si v nich jen uvaří ranní čaj.

Pro mě nejsou jen oblečením. Jsou připomínkou cesty, kterou jsem sama prošla – od odpojení od těla k důvěře v něj, od potřeby mít vše pod kontrolou k většímu dovolování si žít a od hledání smyslu venku k jeho objevování uvnitř sebe.

Přeji si, aby si v nich každá žena mohla alespoň na chvíli vzpomenout na část sebe, kterou možná v každodenním shonu trochu ztratila.

Dnes žiji mezi Evropou a Asií, část roku v Asii a část roku v Česku. Tvořím šaty, píšu a sdílím to, co mi pomohlo znovu se spojit se sebou a žít naplno.

Postupem času jsem svůj příběh sepsala i do knihy, ve které sdílím cestu ztrátou, uzdravováním a postupným návratem k sobě.

Ať už vás oslovily šaty, příběh nebo témata, o kterých píšu, zvu vás prozkoumat, co vám právě teď může být nejblíž – šaty, knihu, rituály nebo další inspiraci pro cestu k sobě.

PROZKOUMAT RITUÁLNÍ ŠATY ČTĚTE DALŠÍ PŘÍBĚHY POJĎME SI NA 15 MINUT ZAVOLAT

Příběhy, které jdou hlouběji než šaty

Svůj příběh jsem napsala do knihy.
Jako prostor pro ty, kteří cítí,
že chtějí jít hlouběji –
k sobě a ke svému tělu,
bez masek a tabu.

PŘIPOJTE SE NA ČEKACÍ LIST

Tak, budete o jejím vydání informování jako první